Odpovědnost za nemoc z povolání
§ 190 odst. 3 Zákoníku práce
Za škodu způsobenou nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním za podmínek, za nichž nemoc z povolání, kterou byl postižen, vzniká.
Na rozdíl od odpovědnosti za pracovní úraz není pro odpovědnost zaměstnavatele rozhodující, zda v době vzniku škody z titulu nemoci z povolání pracovněprávní vztah trvá nebo nikoliv.
Ze znění výše uvedeného ustanovení je dále zřejmé, že plnou odpovědnost ve vztahu k zaměstnanci nese ten zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec za uvedených podmínek pracoval naposledy, tedy bez ohledu na skutečnou dobu výkonu práce.
Tento odpovědný zaměstnavatel však má podle § 205c odst. 2 Zák. práce nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.
Pokud nemoc z povolání vznikla za jiných podmínek, než je uvedeno, je tím dána možnost zaměstnavateli zprostit se své odpovědnosti za škodu prokázáním, že na pracovišti, kde postižený pracoval, nejsou tyto podmínky dány.
Pro určení odpovědnosti za škodu z nemoci z povolání není rozhodující délka výkonu práce v podmínkách, z nichž tato nemoc z povolání zvniká, aní prokázání, že tato nemoc z povolání u postiženého zaměstnance z těchto podmínek skutečně vznikla, jestliže nebyl prokázán opak.
Ohrožení nemocí z povolání je chápáno jako stav postupně narůstajících následků rizikových vlivů, kdy ještě nejde onemoc z povolání, avšak další setrvání takto ohroženého zaměstnance na původním pracovišti by zákonitě vedlo k poškození jeho zdraví a ke vzniku nemoci z povolání.
Zjištění ohrožení nemoci z povolání se nepovažuje za škodnou událost a proto zaměstnanci, u něhož bylo odborným lékařským ústavem zjištěno toto ohrožení a který byl z tohoto důvodu na základě lékařského posudku převeden, případně ina méně placenou práci, odškodnění nenáleží.
Z toho však ale vyplývá nárok zaměstnance, aby mu po převedení na jinou práci, nejdéle však po dobu 12 po sobě následujících měsíců ode dne tohoto převedení byla vyplácena mzda nejméně ve výši jeho průměrného výdělku, kterého dosahoval před tímto převedením.
Vznik škody
Pro odškodnění nemoci z povolání není rovněž nutné zjišťovat, zda nemoc (škoda) vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním. Při uplatňování této náhrady škody tak musí poškozený zaměstnanec prokázat odpovědnému zaměstnavateli pouze:
- onemocnění nemocí z povolání tím, že se prokáže výlučně rozhodnutím neboli tzv. hlášenkou o přiznání nemoci z povolání,
- vznik škody to je například výše ztráty na výdělku, výše účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, výši věcné škody,
- přímou příčinnou sovislost mezi vzniklou škodou a nemocí z povolání.
