Odpovědnost za pracovní úraz
§ 190 odst. 1 Zákoníku práce
Za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá ten zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. V tomto smyslu proto není rozhodné, kde se zaměstnanci pracovní úraz přihodil, zda to bylo například při plnění pracovních povinností na pracovišti svého zaměstnavatele či u jiného zaměstnavatele, při pracovní cestě apod.
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem je tzv. zvláštním druhem odpovědnosti, což je motivováno snahou o poskytnutí zvýšené ochrany těm, kteří utrpí při práci škodu na zdraví.
Znamená to, že pro odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou na zdraví zaměstnance pracovním úrazem tak není zásadní, jestli zaměstnavatel škodu (vznik úrazu) zavinil nebo nikoliv, nebo jestli ke škodě došlo protiprávním jednáním zaměstnavatele.
Tato zvýšená odpovědnost je označována jako tzv. objektivní, tedy odpovědnost za výsledek. To však neznamená, že by k naplnění znaků této odpovědnosti nemusely být splněny žádné podmínky.
Proto k úspěšnému uplatnění náhrady škody způsobené pracovním úrazem musí poškozený zaměstnanec prokázat:
- škodnou událost, která nastala při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s jejich plněním. Touto škodnou událostí mám na mysli děj nebo jev, ze kterého vznikla škoda.
U úraz je tento děj tzv. dějem úrazovým. Jde například opád, úder, náraz apod., - vznik škody a její výši. Jestliže zaměstnanec neprokáže, že mu z titulu pracovního úrazu vznikla škoda, nemůže být odškodněn. Je proto na poškozeném zaměstnanci, aby prokázal například výši ztráty na výdělku jak po dobu, tak ipo skončení pracovní neschopnosti, výši náhrady, která mu má být poskytnuta jako náhrada bolestného nebo jako náhrada za ztížení společenského uplatnění popř. věcnou škodu na poškozených věcech. Odpovědný zaměstnavatel má tak za povinnost provést odškodnění pracovního úrazu jen v případě, že mu poškozený zaměstnanec výši vzniklé škody prokáže.
Jinak se pochopitelně postupuje u smrtelných pracovních úrazů, kde vznik škody prokazují oprávnění pozůstalí zemřelého zaměstnance., - příčinnou souvislost mezi škodnou událostí a vznikem škody. Tato souvislost však musí být přímá, což znamená, že ke vzniku škody došlo objektivně následkem škodné události, respektive, že škodná událost byla objektivně alespoň jednou z přímých příčin vzniku škody, a to tou podstatnou.
Jestliže například zaměstnanec utrpěl lehká zranění při nehodě služebního vozidla a následně pak zemřel při převozu k ošetření do nemocnice v důsledku havárie vozidla záchranné služby, nejde o škodu způsobenou v přímé příčinné souvislosti se škodnou událostí (havárie služebního vozidla) a způsobenou škodou (smrt zaměstnance), a proto zaměstnavatel nemůže nést odpovědnost za smrtelný pracovní úraz.
V tomto případě tak nemůže obstát argument, že nebýt havárie služebního vozidla, nebyl by zaměstnanec převážen k ošetření do nemocnice.
