Pojem pracovního úrazu a nemoci z povolání

§ 2 vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 110/75 Sb., ve znění vyhlášky č.274/1990 Sb.

– § 190 Zákoníku práce

Zákoník práce ani jiný právní předpis neobsahuje definici pojmu „pracovní úraz“.
Pojem pracovního úrazu vymezuje v našem právním řádu několik předpisů a jsou to:
– zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců,
– Zákoník práce,
– vyhláška o poskytování dávek v nemocenském pojištění,
– zákon o sociálním zabezpečení,
– vyhláška o evidenci a registraci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení.

Každý z těchto předpisů vymezuje pojem pracovního úrazu ze svého hlediska a pro své účely.
Proto na otázku, co je to pracovní úraz, je možno odpovídat teprve po zjištění, k jakému účelu se informace požaduje.

Odpovědi se budou v jednotlivých případech odlišovat podle toho, zda půjde o pracovní úraz z hlediska nároku na dávky nemocenského pojištění, nebo důchodového zabezpečení nebo z hlediska odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu anebo z hlediska evidence a registrace pracovních úrazů.

Za pracovní úraz se podle ustanovení § 190 odst. 1 Zák. práce považuje poškození zdraví zaměstnance nebo jeho smrt, jestliže k nim došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tímto plněním.

Za pracovní úraz se podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č.110/75 Sb. ve znění vyhlášky č. 274/1990 Sb., považuje jakékoli poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů v přímé souvislosti s ním.

Toto strohé vymezení v praxi přinášelo a přináší řadu problémů v posuzování, zda v konkrétním případě jde či nejde oúraz kvalifikovatelný jako pracovní.
Proto pro existenci pracovního úrazu musí být splněny tyto základní podmínky:
a) zevní působení (úrazový děj),
b) náhlý vznik,
c) nezávislost na vůli zaměstnance,
d) porušení zdraví v pracovním procesu.

Pracovním úrazem není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, vzniklé nezávisle na vůli poškozeného, zevními vlivy (mechanickými, chemickými apod.), které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při své činnosti, které není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, úsilovným vypětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato námaha musí pak být příčinou úrazu, přitom nemusí jít o jeho jedinou příčinu, avšak o příčinu důležitou,
podstatnou
a zněčnou.

Na roveň pracovnímu úrazu se klade i úraz, který zaměstnanec utrpí na pracovišti nebo v prostorách zaměstnavatele při činnosti, která nesouvisí s plněním pracovních úkolů, nebo jiná osoba, která se s vědomím zaměstnavatele zdržuje na jeho pracovištích nebo v prostorách, které jinak nejsou veřejně přístupny.

Činnost, která nesouvisí s plněním pracovních úkolů
Jedná se o úrazy vzniklé:
a) při práci pro vlastní potřebu (bez ohledu, zda byl či nebyl dán souhlas k této činnosti ze strany zaměstnavatele),
b) při vybočení z plnění pracovních úkolů (při osobních střetnutích zaměstnanců pro soukromou záležitost, při žertování nebo v opilosti),
c) při sportovní, tělovýchovné, kulturní nebo jiné činnosti konané v osobním zájmu,
d) při trestné činnosti.

Jinými osobami se pro účely registrace rozumějí občané, kteří navštíví areál zaměstnavatele za soukromým účelem (např. zájemci o přijetí do pracovního poměru, rodinní příslušníci zaměstnanců, nájemníci apod.).

Pracoviště a prostory veřejně přístupné jsou např. obchody, restaurace, kina, nádraží, zdravotnická zařízení, hotely, divadla, letištní haly, pošty a jiné zábavní podniky.

Pod pojmem pracoviště se rozumí místo, na kterém zaměstnanec plní své pracovní úkoly nebo úkoly s tím související, a jeho nejbližší okolí, ve kterém se zaměstnanec během práce pohybuje.
Prostorami zaměstnavatele se rozumějí prostory a plochy určené k výrobě, dopravě, parkování dopravních prostředků, manipulaci s materiálem, skladování, hygienickým účelům, stravování, pro zdravotní péči, kulturní, vzdělávací, zájmovou, rekreační, sportovní, shromažďovací a podobnou činnost. Jde o prostory na území zaměstnavatele, jež má být řádně ohraženo oplocením a na než je vstup možný jen střeženým vchodem.

Judikatura charakterizuje pracovní úraz jeko poruchu na zdraví, která byla zaměstnanci způsobena nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Nemusí jít výlučně o tělesné zranění, ale o jakékoliv jiné porušení zdraví. V pochybnostech bude věcí znaleckého posudku, aby se prokázala tzv. přímá příčinná souvislost mezi úrazem a např. neobvyklým a nadměrným zvýšením třeba iduševní námahy.

Zde pracovním úrazem může být za určitých okolností iúpal, omrznutí, otrava, kýla, infarkt myokardu vč. mozkové mrtvice, a to v případě, kdy je prokázána souvislost infarktu nebo jiné cévní příhody s náhlým vypětím sil nebo velkou námahou, na které organismus nebyl zvyklý. K takovému mimořádnému vypětí musí ovšem dojít při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Ovšem pracovním úrazem nemůže být proto náhlá cévní příhoda, která byla vyvolána tím, že nadřízený nepříznivě hodnotil zaměstnance a odvolal jej z funkce, nebo tím, že šlo odůsledek nahromadění většího množství práce, dlouhodobé psychické přetížení, velkou odpovědnost apod. Tyto okolnosti jsou v pracovní činnosti obsaženy a je nutno je považovat za obecné příčiny vzniku poškození zdraví.

Na druhé straně však zákon nerozlišuje příčiny vzniku pracovního úrazu. Je nerozhodné, zda např. zaměstnanec trpí určitou chorobou, která vyvolá úrazový děj, jehož následkem je pracovní úraz. V praxi jsou časté případy nemocných cukrovkou nebo epilepsií, kdy zaměstnancova nemoc je vlastně původcem toho, že dojde k pracovnímu úrazu – např. zaměstnanec v epileptickém záchvatu upadne na zem a zlomí si ruku. Pro odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci to však nemá žádný význam, stačí pouze, že došlo k poruše na zdraví zaměstnance a že k ní došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Stejně tak se posuzuje o odpovědnost zaměstnavatele vpřípadě smrti zaměstnance následkem pracovního úrazu.

V souhrnu z toho vyplývá, že úraz je ohraničenou, jednorázovou, striktně vymezenou, časoprostorovou kolizí člověka azdroje úrazu s negativními důsledky pro lidský organismus.

Vzniku události vymezené jako „pracovní úraz“ v našich podmínkách nejlépe vystihuje a předpokládá model úrazu.

Tento model považuje za nebezpečné jednání žádoucí i nežádoucí činnost člověka v prostředí s výskytem rizikových faktorů, kterým pro větší názornost může být např. obyčejná stojanová dvoukotoučová bruska a z ní plynoucí nebezpečí styku s rychle se otáčejícím brusným kotoučem.

Vyskytuje-li se člověk v prostředí s rizikem, je splněna podmínka času a prostoru. Situace jež nastane můžeme nazvat rizikovou.

Riziková situace však zahrnuje tak široké spektrum situací, že ji musíme chápat nejvýše jako nutnou podmínku pro další vývoj událostí. Přítomnost zaměstnance v prostředí, kde se nachází bruska není dostačujícím faktorem pro vznik nežádoucí události jakou je pracovní úraz.

Teprve iniciátor aktivity, kupříkladu snaha obrousit předmět, je nezbytná, aby sled událostí spěl k úrazovému ději.

Nežádoucích událostí ale vzniká v pracovním procesu stejně jako v životě nevyčerpatelné množství a drtivá většina nekončí vždy úrazem.

Jestliže se však v našem případě zaměstnanec při broušení náhodně dotkne brusného kotouče (při zapnutí brusky se může i brusný kotouč roztrhnout), – iniciátor pohybu je situaci nezbytné nazvat nebezpečným kontaktem a v takovém stavu stačí, aby nepatrně přispěly nebezpečné podmínky (únava zaměstnance, snížená schopnost reagovat na daný podnět, rychlostní broušení, chybějící podpěrka nebo značně vzdálená od brusného kotouče, broušení z boku, chybějící ochranné kryty, nepoužívání ochrany očí, neočekávanost děje apod.) a dochází k úrazu.

Analogicky se dá rozebrat v podstatě každý úrazový děj.

PRACOVNÍM ÚRAZEM není …

– § 2 odst. 3 vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 110/75 Sb., ve znění vyhlášky č. 274/1990 Sb.

– § 190 odst. 2 Zákoníku práce,

– § 26 odst. 1 nař. vl. č. 108/94 Sb.

Podle výše uvedených ustanovení není pracovním úrazem úraz, který se zaměstnanci přihodí na cestě do zaměstnání a zpět.

Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět.

Zpravidla v praxi nevznikají pochybnosti o tom, kdy zaměstnanec vstupuje do objektu zaměstnavatele. Jde zejména o místo vstupu do vrátnice, brány závodu, podniku apod.

Jestliže nastanou některé mezní situace, je nutné vycházet především z vlastnického práva k objektu nebo z nájemního vztahu k objektu. Například, je-li v administrativní budově, činžovním domě na každém patře umístěn jeden zaměstnavatel a všichni zaměstnavatelé mají v nájemní smlouvě dohodnuto i užívání společných prostor (chodby, výtahu atd.), končí cesta do zaměstnání vstupem do adm. budovy, činžovního domu, nikoliv až vstupem do patra, které má příslušný zaměstnavatel pronajato k plnění předmětu své činnosti.

Obdobně by se postupovalo i při vstupu nebo vjezdu na parkoviště, jehož je zaměstnavatel provozovatelem.

Půjde-li však o parkoviště, které není vyhrazeno pro zaměstnance zaměstnavatele, ale je bežně k dispozici pro všechny ostatní uživatele, nebude vstupem nebo vjezdem do tohoto objektu končit cesta do zaměstnání.

Jestlliže je zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem, aby přímo ze svého bydliště šel na jiné místo v obci svého pravidelného pracoviště, určené k plnění pracovního úkolu, bude tato cesta posuzována jako cesta do zaměstnání, a nikoli jako nutný úkon před zahájením práce.

Bude-li zaměstnanec, který denně dojíždí ze svého bydliště do zaměstnání v jiné obci, pověřen vyřízením určité záležitosti v místě svého bydliště, bude cesta na toto místo posuzována rovněž jako cesta do zaměstnání, nikoli jako nutný úkon před zahájením práce.

Půjde-li zaměstnanec po vyřízení záležitosti ke svému zaměstnavateli, bude jeho případný úraz na této cestě již úrazem pracovním. Když však půjde po skončení svého pracovního úkolu přímo do svého bydliště, bude to normální cesta ze zaměstnání.

Odjíždí-li zaměstnanec na pracovní cestu dopravním prostředkem z místa svého pravidelného pracoviště nebo místa předem určeného k odjezdu, je nutno cestu z bydliště k místu odjezdu posuzovat jako cestu do zaměstnání.

ATYPICKÉ ÚRAZY
– jiná poškození zdraví

Za „jiná poškození zdraví z práce“ (atypické úrazy) se nejčastěji považuje úžeh, úpal, kýla, infarkt, encefalitida, poškození meziobratlových destiček (plotének), protržení sítnice oka a jiná poškození zdraví, u níchž lékař jednoznačně potvrdí, že jde o příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví a následnou pracovní neschopností.

Při posuzování, zda jde o poškození zdraví z práce, je možno vycházet z konkrétních rozhodnutí. Nejvyššího soudu, aproto tyto příhody a děje, chceme-li je kvalifikovat jako „pracovní úrazy“, musíme posuzovat ve spolupráci lékaře, právníka a bezpečnostního technika.

Na některé případy musíme upozornit:
Úžeh – je nadměrné, náhlé a prudké opálení těla sálavými, hlavně ultrafialovými slunečními paprsky. Odpovědný vedoucí zaměstnanec musí zabezpečit prevenci tím, že nedovolí práci na prudkém slunci bez pokrývky hlavy a lehkého letního oděvu. K ochraně pokožky přidělí zaměstnanci ochrannou mast a zabezpečí oddech ve stínu, včetně vhodných nápojů.

Úpal – jde o zhroucení tělesné termoregulace, jestliže se zaměstnanec v horkém dusném prostředí nemůže přiměřeně potit nebo pot se nemůže přiměřeně odpařovat. I zde je nezbytná preventivní péče, zejména zabezpečení ochranných nápojů, pracovních přestávek apod.

U kýly – se za úrazový děj považuje většinou náhlé neobyčejné přepětí sil při neočekávané nadměrné námaze během pracovního procesu (prudký, nenadálý, násilný a nevyvážený pohyb, např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu, neobratný pohyb při zdvihání nebo zachycení padajících předmětů o velké váze nebo při skoku či vzepření), takže účinkem náhlého vnějšího úsilí vzniká trhlina ve svalstvu stěny břišní.

Došlo-li při zvedání těžkých břemen nebo při namáhavé práci k uskřípnutí kýly, přiznává se úrazová kvalifikace zhoršení kýly již existující.

Poškození meziobratlových destiček – může mít charakter úrazu tehdy, jestliže jde
a) o přímé násilí na páteř (prudký úder, pád na záda) a v nepřímém účinku na příslušný úsek páteře při pádu na hýždě,
b) o náhlé, neobyčejné napětí síly, při tzv. přemožení se,
c) o náhlý, násilný prudký pohyb, je-li nevyvážený, např. při reflexní obraně proti hrozícímu pádu,
d) o malé mechanické insulty (mikrotraumata) působící drobná poškození tělesné tkáně nebo některého orgánu – poškozený si je uvědomuje, až když se opakují a vedou ke zjevnému zhoršení zdraví.

Schema:
MODEL ÚRAZU
Nebezpečné jednání
Člověka,
Rizikový činitel,
podmínka prostoru a času,
riziková situace,
iniciátor
aktivity,
nežádoucí událost,
nebezpečný kontakt,
úrazy,
iniciátor
pohybu,
nebezpečné
podmínky

Zde se musí vyjádřit lékař, zda sdělený či prokázaný úrazový děj byl způsobilý vyvolat svým mechanismem dané poškození a případně musí určit poměr úrazové složky ke stupni chorobných změn.
Infarkt myokardu – jako pracovní úraz může mít všechny náležitosti pracovního úrazu podle vymezení stanovené § 2 odst. 1 vyhlášky č. 110/75 Sb. ve znění vyhlášky č. 274/90 Sb.

Je však zapotřebí prokázat, že šlo o úrazový děj, tzn., opůsobení vnějších vlivů, které jsou svou povahou krátkodobé. Vykonávaná práce byla nezvyklá nebo nepřiměřená tělesným (fyzickým) nebo psychickým možnostem, takže při plnění pracovních úkolů šlo o náhlé vypětí sil, velkou námahu, nezvyklé úsilí, při němž pracovní výkon přesahoval hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce. Nebo byla práce vykonávaná na hranicích obvyklé těžké práce, ale za nepřiměřených okolností, nebo šlo sice o obvyklou namáhavou práci, pro níž však organismus zaměstnance nebyl uzpůsoben, nebo na kterou svými schopnostmi nestačil.

Mozková mrtvice (iktus) může být pracovním úrazem, jestliže k tomuto poškození zdraví došlo v důsledku přetížení organismu a zvýšení duševní námahy (např. zaměstnanec po 12ti nebo 18ti denních směnách se bez odpočinku zúčastnil obtížného obchodního jednání).

Pracovním úrazem může být i ochrnutí srdečního svalu, které zaměstnanci bylo způsobeno bodnutím hmyzem, uštknutím jedovatým hadem při pracovní cestě. Dále poškození zdraví způsobené kousnutím infikovaného klíštěte (encefalitida), jak se již mnohokrát stalo na pořádaných brigádách v zamořených oblastech při práci na poli a v lese.

Řada případů i smrtelných byla způsobena bodnutím vosího nebo včelího žihadla, zvláště u zaměstnanců, kteří trpěli nějakou srdeční chorobou nebo alergií.

Za pracovní úrazy se též považují také poruchy zdraví, jejichž vznik byl usnadněn dispozicí. Predispozice (náchylnost) nerozhoduje.

Zaměstnankyně administrativy při vystupování z vozidla na pracovní cestě utrpěla zlomeninu v kotníku. Přesto, že se prokázalo, že trpěla osteoporózou (odvápněním kostí) – měla tedy pro vznik úrazu určitou predispozici – soud rozhodl, že její zranění má všechny charakteristické znaky pracovního úrazu.

O pracovní úraz jde i tehdy, jestliže se stane v důsledku náhlé nevolnosti, která nebyla vyvolána pracovním prostředím. Takový případ se na „Záznamu o úrazu“ označuje skupinou příčin „12“ –nedostatky osobních předpokladů a riziko práce (okamžitá tělesná indispozice, náhlá nemoc či mdloba).

Za pracovní úraz je možno považovat i náhlou poruchu sluchu v důsledku jednorázového nesnesitelného hluku, kterému byl vystaven zaměstnanec při plnění pracovních úkolů (stalo se tak např. při náhlé neočekávané poruše strojního zařízení). Může být i protržení sítnice oka.

Akutní otravy a poškození zdraví chemickými škodlivinami, které nejsou uvedeny v „Seznamu nemocí z povolání“ a přesto k poškození zdraví dojde způsobené nedostatkem kyslíku vatmosféře pracoviště např. nadbytek dusíku, kysličníku uhličitého, metanu apod. se považují za pracovní úrazy.