Oprávnění orgánů SOD

Orgány SOD a jejich pověření zaměstnanci jsou podle výše zmíněného zákona při výkonu dozorčí činnosti oprávněni:

1. vstupovat kdykoliv do prostorů organizací a provozních prostorů podnikajících fyzických osob a vyžadovat potřebné doklady, informace a vytvoření podmínek pro výkon dozoru,
2. nařizovat vyřazení strojů a zařízení z provozu, s výjimkou pevných trakčních zařízení a trakčních vozidel na drahách ave veřejné silniční dopravě, lodí a letadel a zakázat užívání výrobních a provozních prostorů, technologií nebo činností, ohrožují-li život nebo zdraví zaměstnanců,
3. zakázat práci přesčas, práci v noci a práci žen a mladistvých, je-li vykonávána v rozporu s příslušnými předpisy,
4. ukládat zaměstnancům organizací a podnikajících fyzických osob, kteří svým zaviněním porušili závažné povinnosti vyplývající z předpisů k zajištění bezpečnosti práce atechnických zařízení a předpisů stanovících pracovní podmínky pokutu až do trojnásobku jejich průměrného měsíčního výdělku,
5. ukládat organizacím a podnikajícím fyzickým osobám, které porušily závažné povinnosti, vyplývající z předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a předpisů stanovících pracovní podmínky pokutu až do částky 500000,– Kč; za nedodržení nově stanoveného termínu k provedení náprav zvýšit původně určenou pokutu až o100 %.

Zaměstnavateli (fyzické osobě) a zaměstnaci lze též uložit blokovou pokutu za přestupek dle zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Určujícím znakem přestupku je vždy zaviněné jednání, spočívající v porušení povinností uložených obecně závaznými právními předpisy. Za obecně závazné předpisy se pro tento účel nepovažují technické normy. V blokovém řízení může orgán SOD uložit pokutu do 1000,– Kč, pokud zákon o přestupcích nebo jiný zákon nepřipouští uložit pokutu vyšší. Přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, pokud je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.

V případě, že bylo zjištěno u podnikatele porušení bezpečnostních předpisů a skutečnosti byly vyjádřeny v protokolu o dozoru, jsou další opatření k nápravě řešena ve správním řízení, podle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu. Je vydáno rozhodnutí, ke kterému se podle procesních zásad může podnikatel v termínu do 15 dnů od doručení odvolat k ČÚBP u inspektorátu, který rozhodnutí vydal (je o tom v rozhodnutí poučen). Odvolání by mělo splňovat náležitosti uvedené v§19 odst. 2 správního řádu.

Uvědomění si svých povinností podnikatelem až v této fázi je opožděné. Správní řád dává jednotný návod ohledně důvodů pro možnost uplatnění odvolání. V žádném případě však mezi ně nezařazuje pouhé sliby k nápravě, omluvy oopomenutí nebo odkaz podnikatele na tíživou ekonomickou situaci.

Pokuta udělená firmě nebo podnikateli je mezní prostředek, kterým se ho stát snaží „donutit“ k přehodnocení jeho postoje k bezpečnosti práce. Podnikatel, který zvlášť hrubě porušil své povinnosti v oblasti bezpečnosti práce, může mít v důsledku vysoké pokuty existenční potíže.
Je samozřejmě lepší věnovat včas prostředky na vylepšení situace v oblasti bezpečnosti práce ve firmě, než vynakládat daleko vyšší prostředky na uložené pokuty.

Prověrka dozorovaného subjektu

Prověrkou dozorovaného subjektu se rozumí kontrola, jak jsou dodržovány předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a stanovených pracovních podmínek. V rámci prověrky inspektor zjišťuje bezpečnostní úroveň v organizacích a u fyzických osob provozujících podnikatelskou činnost, pokud jde o provozování této činnosti, a dále zda zaměstnanci organizací a podnikající fyzické osoby neporušují svým zaviněním povinnosti vyplývající z právních aostatních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, s ohledem na používané stroje, zařízení, pracovní postupy, technologie, pracovní podmínky včetně pracovního prostředí a pod.

Provedení prověrky u dozorovaného subjektu se zpravidla ohlašuje předem. Neohlašuje se předem v případech, kdy se jedná o řešení podnětů, stížností, při kontrole noční práce nebo zaměstnání žen a mladistvých pracemi jim zakázanými, vyšetřování příčin mimořádných událostí apod.

Při prověrce inspektor ověřuje zejména:

1. zda dozorovaný subjekt:
   • vytypoval, posoudil a zhodnotil rizika možného ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, informoval o nich zaměstnance a učinil opatření k jejich ochraně,
   • má systém prevence předcházení velkým haváriím,
   • na základě zhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovištích zpracoval seznam OOPP, zda OOPP zaměstnancům poskytuje a nenahrazuje tuto povinnost finančním plněním, udržuje je v použivatelném stavu akontroluje jejich používání,
   • splnil navržená opatření z předchozích prověrek;
2. zda se opakovaně nevyskytují závady z předešlých rozhodnutí;
3. zda stroje, zařízení a technologie:
   • opovídají předpisům k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a jsou užívány k tomu účelu, ke kterému byly určeny výrobcem,
   • jsou používány takovým způsobem, který je v souladu se zásadami bezpečné práce a jsou při jejich konstrukci respektována odborná a závazná stanoviska organizace SOD, rozhodnutí zkušeben apod.,
   • jsou vybaveny příslušnou technickou dokumentací včetně event. provedených změn a tyto dokumentace respektují požadavky BOZP,
   • jsou podrobány předepsaným revizím, zkouškám, prohlídkám a kohtrolám a je v nich prováděna pravidelná údržba;
4. zda zaměstnanci:
   • určení k obsluze strojů, zařízení a provádějící danou technologii byli seznámeni s bezpečnou obsluhou těchto zařízení a s touto technologií,
   • mají pro tuto činnost předepsanou odbornou a zdravotní způsobilost,
   • používají stroje a zařízení a provádějí technologie takovým způsobem, který neohrožuje je ani jejich okolí,
   • používají OOPP;
5. zda jsou dodržovány stanovené pracovní podmínky, a to zejména z hlediska:
   • Zákoníku práce (dodržování stanovené pracovní doby adob odpočinku mezi směnami a v jednotlivých týdnech, respektování limitů přesčasové práce a prací zakázaných ženám, těhotným ženám, matkám do konce 9.měsíce po porodu a mladistvým apod.),
   • ergonomických požadavků (vhodnost a bezpečnost pracovního stanoviště, sedadel, stolů, sdělovačů a ovladačů z hlediska jejich barvy, umístění podle důležitosti a funkce apod.),
   • pracovního prostředí (hluk, mikroklima, prašnost, vytápění, větrání, osvětlení apod.),
   • rizikových pracovišť (dodržování podmínek stanovených závazným pokynem hygienické služby – např. preventivní zdravotní prohlídky zaměstnanců, používání technických zařízení k omezení rizika, klidové přestávky, stanovené pracovní doby aj.),
   • psychosomatických vlivů na zaměstnance (monotónní zátěž, doporučené změny režimu práce apod.).

Na závěr prověrky sepíše inspektor protokol, ve kterém musí být mimo jiné uveden název a sídlo dozorovaného subjektu, datum provedení prověrky, jména a funkce účastníků prověrky, předmět prověrky, její rozsah a zaměření, popis zjištěných závad včetně porušených předpisů.

V případě bezprostředního ohrožení života a zdraví vydá inspektor ještě před vlastním ukončením prověrky rozhodnutí podle příslušných ustanovení zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Správní řízení

Rozsah působnosti správního řádu je vymezen v zákoně č.71/1967 Sb., o správním řízení, a to v ustanovení § 1 a 2. Vymezení působnosti je provedené kombinací tzv. pozitivního a negativního vymezení. To znamená, že při pozitivním vymezení rozsahu působnosti je obecně založena působnost správního řádu pro řízení, v nichž se rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy.

Negativní vymezení rozsahu působnosti správního řádu pak doplňuje vymezení pozitivní v tom smyslu, že vyjímá z působnosti správního řádu výslovně stanovené případy rozhodování správních orgánů.

Subjekty správního řízení

V postavení subjektů správního řízení vystupují na jedné straně správní orgány, kterým přísluší rozhodovat v tomto řízení, a na druhé straně účastníci správního řízení, což jsou fyzické, případně právnické osoby, jichž se mají týkat účinky správního řízení.

Otázkou, kterou je nutno pro účely správního řízení vždy vyřešit, je otázka příslušnosti správních orgánů k předmětnému řízení.

Rozlišuje se přitom:

1. věcná příslušnost – určuje typově správní orgány, které mají provádět správní řízení v I. stupni, zahrnuje v sobě i prvek tzv. instanční příslušnosti, od niž lze odvodit, který správní orgán bude příslušný jako orgán odvolací,
2. funkční příslušnost – přichází v úvahu jen u orgánů obcí, pověřených obecních úřadů a okresních úřadů a souvisí s jejich vnitřní dělbou práce,
3. místní příslušnost – určuje, který z více věcně příslušných správních orgánů má správní řízení provést, souvisí s územní působností správních orgánů.

Významným institutem spojených s postavením správních orgánů jako subjektů správního řízení je institut vyloučení pracovníků nebo členů správního orgánu. Jeho smyslem je umožnit vyloučení zaměstnance správního orgánu nebo jeho člena z projednávání a rozhodování věci v případě jeho podjatosti.

Účastníci řízení

Účastníkem řízení je ten:

1. o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být ve správním řízení jednáno,
2. jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím dotčeny,
3. kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to do doby než se prokáže opak.

Účastníkem řízení je dále i ten, komu předpis takové postavení přiznává.

Ve správním řádá je pojmové vymezení účastníků správního řízení provedeno poměrně obecně, proto je v řadě předpisů správního práva dále specifikováno. Zvláštními předpisy správního práva může být pojem účastníků správního řízení proti jeho vymezení ve správním řádu rozšířován nebo také zužován.

Zahájení správního řízení a jeho průběh

Zahájení správního řízení přichází v úvahu dvěma způsoby. Jednak na návrh účastníka, v tom případě je řízení zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení obsahující návrh na zahájení správního řízení bylo doručené správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. V případě, že podání bylo doručeno nepříslušnému správnímu orgánu, je tento povinen podání postoupit orgánu příslušnému a uvědomit o tom všechny účastníky řízení. Řízení je zahájeno až dnem, kdy takto postoupené podání došlo správnímu orgánu příslušnému k zahájení řízení.

Správní řízení může být zahájeno rovněž z podnětu správního orgánu. V tomto případě je řízení zahájeno dnem, kdy tento správní orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon (např. IBP proti zaměstnavateli). Kdy je správní řízení zahajováno, stanoví zpravidla zvláštní předpisy.

Průběhem správního řízení je nutno rozumět postup od jeho zahájení až po případný výkon rozhodnutí.

Správní rozhodnutí

Cílem postupu správních orgánů ve správním řízení je vydání správního rozhodnutí, jako výsledku správního řízení. Kjeho vydání dochází v rozhodovacím stadiu správního řízení, v němž se správní orgán zaměřuje na vlastní řešení věci formou vydání svého autoritativního rozhodnutí. Rozhodnutí vydávané ve správním řízení v předmětné věci, tj. věci, kvůli níž bylo správní řízení vyvoláno, je označováno jako rozhodnutí meritorní, tj. takové rozhodnutí správního orgánu, které lze kvalifikovat jako akt přímo zaměřený na naplnění cíle a účelu správního řízení.

Správní rozhodnutí ve věci není však jediným možným výsledkem správního řízení. Správní řád výslovně počítá s tím, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci správního řízení se schválením správního orgánu uzavřít mezi sebou smír (ust. § 48 správního řádu).

Pokud není správní řízení uzavřeno smírem, nemůže být správní rozhodnutí nahrazeno ničím jiným.

Náležitosti správního rozhodnutí

Každé rozhodnutí vydané ve správním řízení musí mít určité předepsané obsahové a formální náležitosti. K obsahovým náležitostem správního rozhodnutí patří: výrok, odůvodnění apoučení o odvolání, případně rozkladu.

Jádrem celého správního rozhodnutí je jeho výroková část. Jde o vlastní, autoritativní rozhodnutí správního orgánu ootázce, která byla předmětem správního řízení. Výrok o právu, právem chráněných zájmech nebo povinnostech musí být správním orgánem formulován stručně, jasně a přitom určitě. Z výroku musí být zcela nepochybně zřejmé, co bylo předmětem rozhodování a na základě jaké právní normy bylo rozhodnuto.

Výroková část bude rovněž obsahovat rozhodnutí o povinnosti hradit náklady řízení a to zejména tehdy, jestliže je tato povinnost ukládána účastníkovi.
Pokud je ve správním rozhodnutí účastníkovi ukládána povinnost k určitému plnění, pak musí výroková část obsahovat i stanovení lhůty, do které je nutno splnit. Lhůta nesmí být kratší než stanoví zvluštní předpis.

Význam výrokové části spočívá z právního hlediska v tom, že jenom tato část správního vozhodnutí může zakládat práva a ukládat povinnosti účastníkům řízení v předmětné věci.
Další neméně důležitou složkou správního rozhodnutí je odůvodnění rozhodnutí. Jeho cílem je přesvědčit účastníky řízení o správnosti rozhodnutí a jeho respektování. Povinností srávního orgánu je uvést v této části rozhodnutí, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů na základě kterých rozhodoval. Odůvodněním je rovněž sledován záměr, umožnit účastníkovi řízení ujasnit si, proti čemu bude případně směřovat jeho odvolání.

Třetí významnou součástí správního rozhodnutí, z hlediska obsahových náležitostí, je poučení o odvolání (příp. rozkladu). Toto poučení nesmí chybět v žádném rozhodnutí správního orgánu. Musí je obsahovat i rozhodnutí oznámené ústním vyhlášením. Po obsahové stránce musí poučení o odvolání (rozkladu) obsahovat skutečné poučení o lhůtě pro podání odvolání (rozkladu), rovněž ke kterému správnímu orgánu, a kde lze odvolání podat. Pro případ, že se nelze proti rozhodnutí odvolat (podat rozklad), musí být toto rozhodnutí označeno v poučení jako konečné.

Vedle uvedených obsahových náležitostí správní řád vyžaduje ještě další náležitosti pro písemné vyhotovení správního rozhodnutí, doručovaného účastníkům správního řízení. Jedná se o tzv. formální náležitosti správního rozhodnutí. Patří k nim: uvedení orgánu, který rozhodnutí vydal, datum vydání rozhodnutí, jméno a příjmení, popřípadě označení účastníků řízení.

Rozhodnutí musí být dále opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. Zvláštní předpisy mohou stanovit další náležitosti písemného vyhotovení správního rozhodnutí.

Přezkum správních rozhodnutí

Přezkoumáním správních rozhodnutí je sledována možnost zjednání nápravy vydaných rozhodnutí pro případ, že jsou stižena vadami, pro které je nutné správní rozhodnutí změnit nebo zrušit.
Podle toho, zda má jít o přezkum rozhodnutí, která ještě nenabyla právní moci nebo již o rozhodnutí pravomocná, lze rozlišovat tzv. řádné a mimořádné opravné prostředky. Řádnými opravnými prostředky jsou odvolání a rozklad, mimořádnými odvolacími prostředky jsou obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení o protestu státního zástupce apřezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudem.

Odvolací řízení

Odvolání – řádný opravný prostředek, který přichází do úvahy u všech správních rozhodnutí, pokud to není výslovně vyloučeno zákonem. Právo podat odvolání má jen účastník správního řízení. Může se však tohoto práva vzdát, písemně nebo ústně do protokolu. Vzdání se práva odvolání je závazné, a účastník je nemůže vzít zpět.

Odvolání lze podávat zpravidla ve lhůtě do 15 dnů od dne oznámení rozhodnutí, a to jak proti rozhodnutím ve věci, tak proti rozhodnutím procesní povahy. Odvolání se podává u orgánů, který správní rozhodnutí napadené odvoláním vydal. Právní účinky zahájení odvolacího řízení nastávají dojitím odvolání uvedenému správnímu orgánu. Ten je povinen o podaném odvolání vyrozumět všechny účastníky řízení, vyzve je, aby se k podání vyjádřili, podle potřeby doplní řízení provedením nově navržených důkazů.

Správní orgán je povinen do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo, postoupit toto s výsledky doplněného řízení a se spisovým materiálem odvolacímu orgánu, tj. orgánu příslušnému rozhodovat ve II. stupni.

Správní řád umožňuje, aby za určitých podmínek o odvolání rozhodl sám správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, aniž by je postupoval odvolacímu orgánu. Jde o případ tzv. autoremedury. Přichází v úvahu, pokud je vyhověno odvolání vplném rozsahu a účastníci s tím souhlasí nebo jestliže se rozhodnutí jiného účastníka netýká.

Odvolací orgán přezkouvává napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Není přitom vázán návrhy účastníků uváděných vodvolání. Na základě zjištěných poznatků může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit, a to jak ve prospěch, tak v neprospěch odvolatele. Jinak odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.

Rozklad

Jde o řádný opravný prostředek, který přichází v úvahu urozhodnutí ústředních orgánů státní správy, pokud rozhodovaly jako orgány I. stupně. Od odvolání se liší tím, že pro faktickou neexistenci vyššího instančně nadřízeného orgánu státní správy nemůže být projednáván dvouinstančně. O rozkladu rozhoduje vždy vedoucí příslušného ústředního orgánu státní správy, a to na základě návrhu jím ustanovené zvláštní komise.

Lhůta pro podání rozkladu je 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

Obnova řízení

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocným rozhodnutím, která vykazují nedostatky ve zjištění skutkového stavu věci nebo nedodržení některých procesních podmínek. Důvody obnovy řízení jsou správním řádem stanoveny taxativně. Obnova řízení je prováděna jak na návrh účastníka řízení, tak z podnětu správního orgánu. Návrh je nutno podat nejpozději do tří měsíců od dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodech obnovy, nejpozději však do tří let od právní moci rozhodnutí. Obnovu nařizuje nebo povoluje správní orgán.

Obnova řízení není přípustná, jestliže rozhodnitím byl účastníkovi udělen souhlas k občanskoprávnímu nebo pracovněprávnímu jednání nebo bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu občana a účastník řízení nabyl práv v dobré víře.

Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

Jde o mimořádný opravný prostředek, na který není na rozdíl od obnovy řízení právní nárok. Přezkoumání rozhodnutí přísluší, z vlastního nebo jiného podnětu, správnímu orgánu instančně nadřízenému tomu správnímu orgánu, který rozchází v úvahu i zde autoremedura. Správní orgán, který rozhodnutí přezkouvává mimo odvolací řízení, může je zrušit nebo změnit, pokud bylo bydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením, a to nejpozději do tří let od právní moci rozhodnutí. Proti rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění rozhodnutí mimo odvolací řízení, se lze odvolat, nebo podat rozklad.

Řízení o protestu státního zástupce

Jde o mimořádný opravný prostředek směřující proti nezákonným rozhodnutím, které je třeba podle názoru státního zástupce zrušit nebo uvést do souladu se zákonem. Uvedené řízení je vázáno pětiletou lhůtou od právní moci rozhodnutí a přísluší je provést správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, za předpokladu, že protestu vyhoví. Proti rozhodnutí o protestu státního zástupce mohou účastníci podat odvolání, případně rozklad.

Přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem

Mimořádný způsob přezkoumání správních rozhodnutí, který podle platné právní úpravy přichází v úvahu jen v taxativně stanovených případech, výslovně uvedených ve zvláštních právních předpisech.

Výkon rozhodnutí

Přichází do úvahy v případě nesplnění povinnosti uložené ve správním rozhodnutí. Nucený výkon rozhodnutí jako exekuční řízení může být podle správního řádu realizován:
a) správní exekucí (vymáhá správní orgán),
b) soudní exekucí (vymáhá soud občanskoprávní cestou.

Český úřad bezpečnosti práce v rozsahu své působnosti apro období, než budou přepracovány prováděcí předpisy vsouladu s novými podmínkami, bude pro podnikatele vydávat bezpečnostně-technické požadavky. V jejich obsahu budou orientace na způsoby řešení a odstraňování nejzávažnějších rizik na tomto úseku. Pro veřejnost jsou tato bezpečnostně-technická pravidla k dostání v prodejně NIVOS Praha 1, Ve Smečkách 29.

Podnikatelům, zejména začínajícícm, jsou v určené dny na inspektorátech bezpečnosti práce poskytovány konzultace kotázkám na úseku bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a stanovených pracovních podmínek.

V některých případech jsou podnikatelé oslovování i ze strany profesních společenstev. Tato společenstva však nejsou orgány státního odborného dozoru. Jimi vydávané informace nemají charakter prováděcích předpisů. Jejich provádění lze vztahovat pouze na členy příslušného profesního společenstva v interní organizační struktuře.