Pojem nemoci z povolání

§ 190 odst. 3 Zákoníku práce. Nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

V případě nemoci z povolání nemá zákon opět přesnou definici. Podle § 190 odst. 3 ZP jsou nemoci z povolání nemoci uvedené v právních předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.

Poznámka: v současné době nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

Nemoc z povolání nutno považovat za nemoc, kterou byl zaměstnanec postižen při plnění pracovních úkolů, jestliže byl vystaven takovým škodlivým vlivům, které jsou předpisem označeny jako příčiny vzniku onemocnění. Takovými příčinami může být

  • hluk, vibrace, chvění,
  • prašné prostředí,
  • při práci s pneumatickým nářadím,
  • z dlouhodobého, nadměrného a jednostranného zatížení kostí, kloubů, šlach a nervů končetin,
  • od ionizujícího záření,
  • od různých typů chemických škodlivin apod.

Zásadní a podstatný rozdíl mezi nemocí z povolání apracovním úrazem (i když je ve vykazování řadíme na stejnou úroveň), je v tom, že za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá obecně zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru.

Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání však odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval v pracovním poměru za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Nemusí to tedy být vždy zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec v okamžiku vzniku nemoci je v pracovním poměru. Skutečný fakt, že jde o nemoc z povolání posoudí odborné zdr. zařízení chorob z povolání, které vydá rozhodnutí o tom, že je zaměstnanci přiznána profesionální choroba.

V dalším textu používáme často pojmu „pracovní úraz“ jako legislativní zkratku pro oba dva případy – pracovních úrazů i nemocí z povolání.

PLNĚNÍM pracovních úkolů je:

§ 25 nařízení vlády č. 108/94 Sb.

Podle citovaného ustanovení se plněním pracovních úkolů rozumí:

  • výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru,
  • jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele,
  • činnost, která je předmětem pracovní cesty,
  • činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace,
  • činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět spoluzaměstnanců,
  • činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění, nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele,
  • dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

Výkon pracovních povinností

Sjednáním pracovního poměru vzniká zaměstnanci řada povinností, které musí v této souvislosti plnit. Především jde oplnění povinností vyplývajících pro něho z výkonu práce podle pracovní smlouvy. Zjednodušeně řečeno, jestliže zaměstnanec vykonává jakoukoliv činnost vyplývající pro něho zpracovní náplně, jde o plnění pracovních úkolů a úraz při této činnosti se posuzuje jako úraz pracovní. Stejně tak je tomu při výkonu práce nebo jiné činnosti, kterou je zaměstnanec povinen vykonávat podle Zákoníku práce nebo prováděcích předpisů k němu. Například při převedení na jinou práci, přeložení do jiného místa výkonu práce, při podrobení se vyšetření, které provádí zaměstnavatel, aby zjistil, zda zaměstnanec není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, při kontrole věcí vnášených nebo odnášených od zaměstnavatele apod.

V praxi se často vyskytují případy, kdy zaměstnanec sice vykonává práci na zařízení zaměstnavatele, ale nikoliv pro něho. Zpravidla se tato činnost označuje jako vybočení zplnění pracovních úkolů nebo tzv. „exces“. Jde např. o tzv. černou jízdu, kdy řidič vozidla odbočí z předepsané trasy za účelem vyřízení si soukromých záležitostí (převoz materiálu, návštěva známých, rodičů apod.).

Velmi častým případem vybočení z plnění pracovních úkolů je zhotovování výrobků tzv. „melouchem“. Jestliže zaměstnanec utrpí při takové činnosti úraz, byť v pracovní době a na strojním zařízení zaměstnavatele, nemůže jít o úraz pracovní. Ktomuto navíc dodáváme, že v době výkonu uvedených činností nepatřících k plnění pracovních úkolů nejde podle našeho nározu o vztah pracovněprávní, ale občanskoprávní, tzn., že následky vzniklé takovou činností by se proto řídily příslušnými ustanovenímí občanského zákoníku.

Činnost konaná na příkaz zaměstnavatele

Obdrží-li zaměstnanec od zaměstnavatele nebo od kteréhokoliv svého nadřízeného příkaz, který uposlechne, není rozhodující, zda zaměstnavatel nebo nadřízený byl k takovému příkazu oprávněn nebo zda příkaz byl dán v souladu nebo v rozporu s pracovněprávními předpisy a utrpí-li zaměstnanec při plnění příkazu úraz, půjde o pracovní úraz se všemi důsledky s tím souvisejícími.

O pracovní úraz půjde dokonce i tehdy, jestliže příkaz zaměstnavatele bude znít zcela evidentně na činnost pro jeho vlastní soukromou potřebu a zaměstnanci musel být tento fakt znám.

Pracovní (služební) cesta

§ 2 vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 110/75 Sb., ve znění vyhlášky č.274/1990 Sb. – výklad k preambuli

§ 26 odst. 2 nař. vl. č. 108/94 Sb.

Pro posuzování úrazů, jež se přihodí na pracovní cestě, je důležité vymezit trasu a počátek a konec pracovní cesty.

Pro účely vyhl. č. 110/75 Sb. ve znění vyhlášky č. 274/1990 Sb. začíná pracovní cesta vstupem do nádraží hromadného dopravního prostředku.

Cestu z bydliště až ke vstupu do např. nádražní haly, odkud zaměstnanec odjíždí dopravním prostředkem do obce, kde má plnit pracovní úkoly, je nutné posuzovat dle výše uvedené vyhlášky jako cestu do zaměstnání.

Jako cestu do zaměstnání je nutné posuzovat také cestu zaměstnance z bydliště k místu předem určenému k odjezdu na pracovní cestu dopravním prostředkem.

Použije-li zaměstnanec k pracovní cestě vlastního dopravního prostředku, začíná jeho pracovní cesta již vstupem do garáže, není-li vozidlo v garáži, vstupem do vozidla. Obdobně se posuzuje případ, když zaměstnanec použije motocyklu nebo jízdního kola.

Práce, které souvisí s přípravou těchto dopravních prostředků, je nutné považovat za úkony nutné před začátkem práce. Proto úraz, který se při těchto pracích přihodí, je úrazem pracovním.

Předpokladem však je, zda byl ze strany zaměstnavatele vydán souhlas pro uskutečnění pracovní cesty vlastním dopravním prostředkem.

Příklady úkonů považovaných za nutné před a při pracovní cestě dopravním prostředkem:

  • příprava vozidla na cestu,
  • odstraňování poruchy vozidla, ke které došlo během jízdy.

Za pracovní úraz se nepovažuje úraz, který se přihodil při:

  • provádění údržby nebo opravy vozidla delší dobu před odjezdem na prac. cestu,
  • vybočení ze směru jízdy z důvodů vyřízení záležitostí nesouvisejících s plněním pracovního úkolu,
  • oprava vozidla jiné organizace, při které na silnici z vlastního podnětu vypomáhal.

Podle ustanovení §26 odst. 2 . nař. vl. č. 108/1994 Sb. pracovní cesta vsobě zahrnuje jednak přepravu zaměstnance zmísta jeho bydliště do místa jeho přechodného pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, jednak činnost, která je vlastním předmětem pracovní cesty.

Za plnění pracovních úkolů se však považuje pouze vlastní výkon činnosti, která je předmětem pracovní cesty. Ostatní úkony související s přepravou se zpravidla posuzují jako přímá souvislost s plněním pracovních úkolů.

Činnost konaná na podnět odborové organizace

Vztah mezi zaměstnavatelským subjektem a odborovou organizací u něho působící se stále více stává vztahem oponentním.

S tím souvisí i úbytek činností, které by zaměstnanci vykonávali pro svého zaměstnavatele z podnětu odborové organizace. Může jít např. o odstraňování některých nedostatků zjištěných prověrkou BOZP zajišťovanou odbory, výpomoc se zajišťováním rekreace v podnikovém rekreačním zařízení apod.

Podmínkou však zpravidla musí být, že se tyto akce budou uskutečňovat s vědomím nebo se souhlasem zaměstnavatele, respektive jeho odpovědných vedoucích zaměstnanců.

Od těchto činností je třeba odlišit akce zajišťované odborovou organizací, které mají vyloženě zájmový charakter. Může jít např. o účast na různých sportovních hrách, v zájmových kroužcích apod.

Činnost na těchto akcích nelze označit za plnění pracovních úkolů ani za přímou souvislost s jejich plněním a utrpěný úraz nebude posuzován jako pracovní. Tím však není vyloučena možnost občanskoprávní odpovědnosti za utrpěný úraz.

Činnost konaná na podnět spoluzaměstnanců

Výkon pracovních činností konaných zaměstnancem pro zaměstnavatele vyplývá především z jeho pracovní smlouvy, respektive z pracovní náplně. Za správné lze označit, že zhlediska odpovědnosti zaměstnavatele, je na roveň těmto činnostem, které jsou povinností zaměstnance, postavena idobrovolná činnost konaná pro zaměstnavatele z podnětu spoluzaměstnanců.

Proto vypomůže-li například zaměstnanec na výzvu svých spoluzaměstnanců naložit těžké břemeno na nákladní automobil, jde u něho o plnění pracovních úkolů a úraz, který by při této činnosti utrpěl, by byl kvalifikován jako pracovní. Vždy však musí jít o činnost, ke které nepotřebuje zaměstnanec nějaké zvláštní oprávnění, např. svářečský průkaz, řidičský průkaz apod.

Činnost konaná z vlastní iniciativy

Ne každou činnost, kterou zaměstnanec vykonává pro svého zaměstnavatele ze své vlastní iniciativy, lze zařadit pod plnění pracovních úkolů. Musí jít vždy o činnost, která byla, výjimečně mohla být, pro zaměstnavatele přínosem a ke které zaměstnanec nepotřebuje žádné zvláštní oprávnění nebo jejíž výkon je dokonce zaměstnavatelem zakázán.

Tak např. ze své vlastní iniciativy může zaměstnanec zajišťovat úklid v okolí svého pracoviště, šatně apod., může provádět drobné opravy nebo údržbu na zařízeních zaměstnavatele atd.

Dobrovolná výpomoc

Za plnění pracovních úkolů se považuje i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. Dříve tato činnost byla podřazována na tzv. patronátní činnost.

I v novém pojetí však jde o akce obdobného charakteru. Nyní jde zpravidla o určité formy tzv. sponzorské činnosti. Např. může jít o dobrovolnou výpomoc základním školám, zdravotnickým zařízením, domovům důchodců, dětským domovům, trvalou bezplatnou úpravou sportovních ploch, dětských hřišť apod.
Vždy je však nutné, aby tato činnost byla zajišťována (organizována) zaměstnavatelem.

Nemůže jít proto o úraz pracovní, jestliže se zaměstnanec sám rozhodne některému z uvedených subjektů výpomocí bez vědomí svého zaměstnavatele a při takové činnosti utrpí úraz. Odpovědnost zaměstnavatele zde není.

Přímá souvislost s plněním pracovních úkolů

– § 25 odst. 3, 4 a 5 nař. vl. č. 108/1994 Sb.,
– § 26 odst. 2 nař. vl. č. 108/94 Sb.

Podle citovaných ustanovení se přímou souvislostí s plněním pracovních úkolů rozumí zejména:

  • úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení,
  • školení zaměstnanců zaměstnavatele organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací,
  • popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné kvalifikace,
  • vyšetření prováděné na příkaz zaměstnavatele, vyšetření vsouvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta tam i zpět,
  • úraz pro plnění pracovních úkolů.

Úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení

Tyto úkony pracovněprávní předpisy blíže nespecifikují, vždy je nutno vycházet z konkrétní situace, za níž k úrazu došlo. Pod výše uvedené úkony lze zcela nepochybně zařadit:

  • cestu zaměstnance z vrátnice do šatny,
  • vlastní převlékání do pracovního oděvu,
  • cestu ze šatny na pracoviště,
  • cestu za nadřízeným za účelem objasnění zadaného úkolu,
  • cestu na sociální zařízení, do kuřárny, mytí v umývárně, oddechové cvičení,
  • cestu na místo výplaty mzdy,
  • cestu na poradu svolanou zaměstnavatelem,
  • cestu za účelem poskytnutí první pomoci,
  • cestu za účelem vyšetření ve zdravotnickém zařízení na příkaz zaměstnavatele nebo v souvislosti s noční prací, cesta knim a zpět, a to i mimo areál zaměstnavatele,
  • cestu za opatřováním materiálu,
  • cestu za vyřizováním různých administrativních záležitostí na podnik. ředitelství,
  • cestu do závodní kantýny a závodní jídelny, avšak pouze vareálu zaměstnavatele.

V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů však není:

  • cesta do zaměstnání a zpět,
  • stravování, ošetření popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta tam a zpět pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Školení zaměstnanců

Úraz, který by se stal zaměstnanci při této příležitosti, by byl úrazem pracovním, a to i tehdy, kdyby k němu došlo při činnosti, která je podle učebních osnov součástí školení, např. při povinné tělovýchově.

Přitom nerozhoduje, je-li školení pořádáno v areálu zaměstnavatele nebo mimo něj.

Nemůže však jít o jakékoliv školení, ale pouze o školení, kterým se sleduje zvyšování odborné způsobilosti zaměstnanců. Příkladem může být organizování školení odborovou organizací, jehož se zúčastní zaměstnanci personálního a mzdového útvaru za účelem prohloubení znalostí kolektivního vyjednávání, mzdové regulace, pracovněprávních předpisů apod.

O přímou souvislost s plněním pracovních úkolů však zpravidla nepůjde například tehdy, jestliže se školení bude týkat

  • racionalizace zdravé výživy,
  • bytové kultury,
  • hospodaření na zahrádkách apod.,

a to bez ohledu na tu skutečnost, že pořadatelem takového školení je sám zaměstnavatel.

Úraz pro plnění pracovních úkolů

Pracovněprávní předpisy pamatují i na případy, kdy zaměstnanec utrpí úraz při činnosti nebo v době, kterou nelze označit jako „plnění pracovních úkolů ani jako přímou souvislost s plněním pracovních úkolů a přitom je nutné poskytnout zaměstnanci odškodnění jako při pracovním úrazu.

Obecně se tyto situace označují jako úraz utrpěný pro plnění pracovních úkolů.

Může jít, například o úraz způsobený výkonému řediteli divize jiným zaměstnancem, protože mu nepřiznal nadstavbové složky mzdy (odměny, prémie apod.), neumožnil mu čerpání dovolené, neposkytl mu neplacené provozní volno, nezařadil jej na práci, kterou chtěl zaměstnanec vykonávat a o jiné případy obdobného rázu.

K těmto úrazům dochází nejčastěji mimo areál zaměstnavatele napadením jinou osobou tehdy, kdy vedoucí zaměstnanec při plnění pracovních úkolů obhajuje zájmy zaměstnavatele, a tím si udělá nepřátele.

Rovněž tak může jít o úraz způsobený občanem například vedoucímu bytového odboru městského úřadu, protože neakceptoval žádost občana o přidělení bytu, pro podání tzv. soudní výpovědi z bytu, nevyřízení podané stížnosti ve prospěch občana apod. Nebo pořadatel mezinárodního hokejového utkání nechtěl na zápas vpustit partu mladíků, kteří se domáhali vstupu bez vstupenek. Po skončeném utkání byl jimi napaden a surově zbit. Obdobně byl takto napaden i vrátný, který zasáhl proti krádeži nářadí, materiálu nebo časopisů zpodniku.

Při těchto případech je nepodstatné, zda poškozený zaměstnanec utrpěl úraz na svém pracovišti, v objektu zaměstnavatele nebo kdekoliv jinde. Zde není rozhodné místo ani doba, kdy k úrazu došlo, ale za zásadní se považuje pouze důvod, pro který byl úraz způsoben.