Dozor nad hygienou práce

K odbornému usměrňování péče o vytváření zdravých životních podmínek jsou ustanoveny orgány hygienické služby. Jsou to:
– hlavní hygienik ČR
– nižší orgány hygienické služby (krajští a okresní hygienici)

Hlavní hygienik ČR mj.:
– vydává obecná závazné směrnice k uskutečnění hygienických a epidemiologických zásad,
– spolupracuje s ústředními orgány i s občanskými sdruženími na zajišťování jejich úkolů při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek,
– podává závazné posudky,
– vykonává nebo zajišťuje dozor v závodech a zařízeních, unichž je to třeba s ohledem na jejich význam nebo způsob provozu a dává závazné pokyny k odstranění zjištěných závad,
– řídí činnost krajského hygienika.

Okresní hygienik (ustaven jako orgán okresním úřadem) mj.:
– spolupracuje s ostatními orgány a složkami okresních aobecních úřadů a se složkami hospodářských organizací při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a dozírá, jak jednotlivá odvětví a organizace plní v rámci své působnosti tyto úkoly,
– podává závazné posudky, řídí, provádí a zajišťuje hygienický dozor a dává závazné pokyny k odstranění zjištěných závad, vč. zákazu určité činnosti,
– řídí a pokud je to třeba i provádí a zajišťuje opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání astanovuje mimořádná opatření při epidemii,
– dává podněty okresnímu úřadu k uložení pokut za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

Krajský hygienik (ustavuje na návrh hlavního hygienika ministr zdravotnictví ČR) mj.:
– řeší výše uvedenou problematiku přesahující okresní význam,
– je odvolacím orgánem ve vztahu k rozhodnutím okresních úřadů o uložení pokuty za porušování právních předpisů ovytváření zdravých životních podmínek.

Orgány hygienické služby jsou oprávněny při plnění svých úkolů vstupovat do všech závodů, zařízení a objektů, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro vyšetřování a požadovat potřebné doklady a údaje.
Nedílnou součást zdravotnické soustavy tvoří zařízení hygienické služby. Specializované úkony hygienické a protiepidemiologické provádějí hygienické stanice.
Tato zařízení mj.:
– připravují podklady pro opatření orgánů hygienické služby apodílejí se na jejich výkonu,
– provádějí specielní hygienicko-epidemiologické úkony.
Okresní hygienické stanice jsou zařízení okresních úřadů, krajské stanice jsou rozpočtovými organizacemi MZd ČR.
Pracovníci okresní hygienické stanice mohou provádět kontrolu a závaznými pokyny přimět podnikatele k odstranění závad zhoršujících se pracovních podmínek. Jejich činnost je zaměřena hlavně na hygienické podmínky zaměstnanců aekologické závady u zaměstnavatele.
Zákon č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, ukládá zaměstnavatelům a vedoucím zaměstnancům na všech stupních pracovní činnosti důležité úkoly. Konkrétně jsou rozvedeny v příslušných hygienických předpisech Ministerstva zdravotnictví a v dalších vyhláškách.
Požadavky na pracovní prostředí stanoví směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 46/1978 Sb., sv. 39/1978 sb. hyg. předpisů, ve znění pozdějších předpisů. Má 10 oddílů a přílohy.

Oddíl I. Základní ustanovení – (§ 1–3) uvádí, že směrnice se vztahují na pracovní prostředí ve stavbách určených pro:
– průmysl včetně staveb bez denního světla a dočasných staveb,
– skladování, v nichž zaměstnanci pobývají po celou nebo větší část pracovní doby,
– zemědělství s výrobou nebo provozem obdobným průmyslovému,
– provozování služeb, které mají charakter výrobního provozu.

Oddíl II. Umístění a uspořádání staveb – (§ 4–13) obsahuje požadavky na ochranu zaměstnanců před povětrnostními vlivy a škodlivými účinky výrobního procesu, požadavky na osvětlení, polohu a rozmístění budov s ohledem na zdroje hlubu, vibrace, chemické škodliviny. Řeší problematiku pásem hygienické ochrany kolem staveb, uspořádání provozů a prostorové poměry na pracovištích.
V prostorách určených pro trvalý výkon práce musí na 1 zaměstnance připadnout nejméně 15 m3 vzdušného nezastavěného prostoru a nejméně 2 m2 volné podlahové plochy (mimo zařízení a spojovací cesty).
Výška musí být nejméně 3 m; v klimatizovaných prostorách nevýrobního charakteru 2,70 m; u prostor pro přechodný výkon práce (méně než 4 hod.) lze snížit výšku na 2,10 m.
Stavební a konstrukční materiály musí vzdorovat fyzikálním chemickým a jiným vlivům a musí zabraňovat šíření těchto vlivů do okolí.
Podlahy musí být rovné, snadno čistitelné – nesmějí zvyšovat prašnost; podle potřeby se provádí izolace
– tepelná,
– protivibrační,
– zvuková.
Zdroje hluku, vibrací, osvětlení a barevná úprava musí odpovídat příslušným předpisům, nesmějí zaměstnance při práci obtěžovat (čištění svítidel příloha).

Oddíl III. Umístění a úprava výrobních zařízení – se zabývá základními požadavky pro umístění strojů a zařízení tak, aby se zamezilo vzniku škodlivin a stanoví se požadavky na signalizaci, která by (opticky i akusticky) upozorňovala na poruchy; pokud mohou vést k ohrožení života, musí být zajištěno automatické vypnutí zařízení.

Oddíl IV. Nejvyšší přípustné koncentrace v pracovním ovzduší – jak jsou označovány NPK – P, stanoví přílohy směrnic. Ostatní se stanoví individuálním rozhodnutím hygienické služby. Nejvyšší přípustné koncentrace s toxickým účinkem a bez něho se vztahují na 8 hodinovou a kratší pracovní dobu, v celosměnovém průměru nesmějí být hodnoty označené jako „průměrné“.„Mezní“ nesmějí být překračovány v žádném případě. Zaměstnavatel je povinen zajistit měření koncentrací ve lhůtách stanovených orgány hygienické služby a dále při změnách staveb, technologických postupů a požádá-li o to závodní (územní obvodní) lékař.
Při měření se postupuje podle metod stanovených hlavním hygienikem, které jsou k nahlédnutí na okresních hygienických stanicích; o měření musí být vedeny záznamy.
Pro ochranu před přenosnými nemocemi, ionizujícím zářením ozářením elektromagnetickými vlnami a před hlukem a vibracemi platí zvláštní předpisy.
Oddíl V. Větrání a vytápění – výměna vzduchu musí být zajištěna buď
– přirozeným, nebo
– podtlakovým,
– přetlakovým, nebo
– tlakově vyrovnaným větráním.

Kde se fyzicky pracuje, musí se na 1 zaměstnance vyměnit nejméně 50 m3 vzduchu za hodinu, kde je dovoleno kouřit alespoň 60 m3 vzduchu za hodinu. Proudění vzduchu nesmí na pracovištích narušovat únosné mikroklimatické podmínky (viz oddíl VI.) a místní odsávání a dále nesmí rozfukovat škodliviny.
Odsávací zařízení musí být instalováno tam, kde nelze zabránit úniku škodlivin od strojů a zařízení a musí být trvale udržován dobrý technický stav tohoto zařízení.
Větrací, klimatizační a vytápěcí zařízení musí být řešena a provozována tak, aby na pracovištích byly již od začátku směny dodrženy stanovené mikroklimatické podmínky (viz oddíl VI.).

Oddíl VI. Mikroklimatické podmínky na krytých pracovištích – stanoví se v závislosti na oděvu, vykonávané činnosti, času (délce expozice) a dalších činitelích (veličiny, jednotky a symboly pro sledování jsou uvedeny v příloze směrnic.
Teplota na pracovištích – v dílnách má být 15 °C, při sedavém zaměstnání 18 až 20 °C. Jestliže tyto hodnoty nemohou být dočasně dodrženy, musí zaměstnavatel upravit režim práce a odpočinku. Opatření by měla být projednána s odbory, event. s hygieckou stanicí.

Oddíl VII. Hygienická a jiná zařízení – stanoví, že všechna pracoviště musí být vybavena vhodnými hygienickými zařízeními, jejichž stavební uspořádání, vnitřní vybavení a technická zařízení musí umožňovat udržení pořádku a čistoty. Musí být soustavně udržována, oddělená pro muže a ženy a musí odpovídat celkovému počtu zaměstnanců. Požadavky na zařízení šaten a umýváren jsou uvedeny v příloze směrnic (šatnami nemusí být vybaveny administrativní provozy).
Spojení šaten s hygienickými zařízeními musí být co nejkratší a přímé. Šatny, umývárny, sprchy, záchody musí být nejméně 3 m vysoké; pokud jsou zařízeny na přechodnou dobu nejméně 2,55 m. Stropy a stěny musí být hladké a udržovány v čistotě; do výše 1,80 m opatřeny obkladem nebo nátěrem. Jedno šatní místo nesmějí používat dva zaměstnanci.
Okna musí být zdvojená a neprůhledná, opatřená sklopnými větracími křídly. Podlahy nesmějí být kluzké. V umývárnách musí mít každé umývací místo míchací baterii pro studenou a teplou vodu a samostatný odpad.
Záchody se zřizují v každém podlaží, aby nebyly od pracoviště vzdáleny více než 120 m; při ztíženém přístupu 75 m. Na pracovištích do pěti zaměstnanců může být záchod pro muže a ženy společný (dále je ve směrnicích uveden počet sedadel na počet zaměstnanců).
Každá záchodová kabina se vybavuje schránkou na toaletní papír, papírem a věšákem. Proti šíření infekcí se provádí pravidelná dezinfekce hygienických zařízení.
Podle charakteru provozu se zřizují místnosti pro mytí pracovní obuvi, sušení pracovních oděvů, zařízení k odprašování, praní a jinému ošetření pracovních oděvů a obuvi; místnosti pro ošetření osobních ochranných pracovních prostředků, přístřeší, ohřívárny a denní místnosti pro oddech a kuřárny.
V každém podlaží se umísťují úklidové místnosti. Vzdálenost výtoku pitné vody od pracoviště nemá být větší než 50 m.

Oddíl VIII. Provozovny bez denního světla – provozovny bez denního světla jsou takové, kde s ohledem na speciální technologii výroby pobývají zaměstnanci během pracovní směny déle než 4 hodiny. Ustanovení tohoto oddílu se zabývají odlišnostmi hygienických podmínek výstavby a provozu těchto staveb.
Oddíl IX. Zásobování vodou a kanalizace – stanoví, že pro zaměstnance musí být zajištěno dostatečné množství pitné vody. Voda určená k pití se rozvádí do blízkosti pracovišť. (Poskytování nápojů v horkých provozech je upraveno směrnicemi ministerstva zdravotnictví č. 30 / 1964 sb. hygienických předpisů, svazek 26).

Oddíl X. Přechodná a závěrečná ustanovení – opravňují orgány hygienické služby dávat z těchto ustanovení v jednotlivých odůvodněných případech výjimky.
Ze směrnice ministerstva zdravotnictví č. 40 / 1976 o hygienických požadavcích na stacionární stroje a technická zařízení. Směrnice se člení na 10 částí a tyto jsou doplněny přílohami (přehled nejdůležitějších tělesných roměrů mužů a žen v produktivním věku; manipulační rovina a pohybový prostor; dotykové teploty).
Za stacionární stroj a technické zařízení se považuje zařízení, které přeměňuje jednu energii ve druhou nebo změní tvar, vlastnosti, stav nebo polohu zpracovávaného předmětu a při výkonu strojních operací je stále na stejném místě.

Technická dokumentace musí obsahovat zejména:
– návod ke správné montáži a k instalaci, včetně požadavků stavebních, prostorových a na osvětlení a větrání,
– výkresovou dokumentaci, včetně údajů o umístění manipulační roviny, rozměrech pohybového prostoru, údaje o pracovní poloze zaměstnance, umístění ovladačů a sdělovačů,
– druh a rozměry doporučovaných sedadel, popř. výkres,
– údaje o silách na ovládačích, frekvenci jejich použití a hmotnosti ručně přemísťovaných břemen,
– návod k obsluze za běžných a mimořádných (havarijních) situací,
– návod k údržbě, čištění, popř. dezinfekci, návrh na vhodný režim práce a odpočinku, popř. náhradních opatření,
– údaje o počtu obsluhujících, požadované kvalifikaci a přípravě, popř. způsobu výběru,
– kvalitativní a kvantitativní údaje o škodlivinách vznikajících při provozu nebo údržbě stroje a způsobu jejich odstraňování,
– údaje o ovlivňování zpracovávaného materiálu funkcí stroje u potravinářských strojů,
– údaje o stupni odolnosti a životnosti povrchových úprav u strojů zpracovávajících agresívní materiály nebo poživatiny.
S touto směrnicí (o stacionárních strojích a zařízeních) se musí seznámit konstruktéři strojů a zařízení, projektanti průmyslových staveb a prostorů.