Základní povinnosti všech zaměstnanců

Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti bezpečnosti aochrany zdraví při práci vyplývají ze dvou základních předpisů, a to ze Zákoníku práce a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (ve znění pozdějších předpisů), a navazujících pracovněprávních, bezpečnostnětechnických a zdravotně hygienických předpisů, upravujících otázky života a zdraví.
K základním povinnostem stanoveným v § 73 odst. 1 Zákoníku práce náleží zejména:
a) pracovat svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí aschopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu správními předpisy a dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci,
b) plně využívat pracovní doby a výrobních prostředků k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně, hospodárně a včas pracovní úkoly,
c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni.

Podle § 135 zákoníku práce se zaměstnancům zaručuje právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením.
Významným oprávněním zaměstnanců je, že mohou odmítnout výkon práce, o níž mají důvodně za to, že bezprostředně a vážně ohrožuje jejich život a zdraví, popř. život a zdraví jiných fyzických osob.
Každý zaměstnanec je podle § 135 odst. 3 ZP povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci.
Zaměstnanec je zejména povinen:
– dodržovat právní předpisy k zajištění bezpečnosti práce, bezpečnosti technických zařízení a ochrany zdraví při práci, dodržovat zásady bezpečného chování na pracovišti a stanovené pracovní postupy, s nimiž byl řádně seznámen,
– používat při práci předepsané osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení,
– účastnit se školení a výcviku o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, podrobit se zkouškám a lékařským prohlídkám stanoveným právními předpisy,
– nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nenastupovat pod jejich vlivem do práce, dodržovat stanovený zákaz kouření na pracovištích,
– oznamovat svému nadřízenému nebo orgánu dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví při práci, a podle svých možností účastnit se na jejich odstraňování,
– podrobit se vyšetření, které provádí zaměstnavatel nebo příslušný orgán státní správy, aby zjistili, zda zaměstnanci nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek; okruh orgánů a zaměstnaců oprávněných dát zaměstnanci pokyn, aby se vyšetření podrobil, uvede zaměstnavatel vpracovním řádu, popř. ve vnitřním předpisu.
Tato ustanovení se vztahují přiměřeně na osoby, které se svědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích.
Vláda svým nařízením může stanovit výjimky ze zákazu požívání alkoholických nápojů § 135 Zákoníku práce (odst. 3 písm. d) a § 24 nařízení vlády, kterým se provádí Zakoník práce). Je v této souvislosti stanovena výjimka pro zaměstnancev horkých provozech, pokud požívají nízkostupňové pivo a zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno.
ZP zcela logicky uvádí, že každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně týká jeho činnost. S tím bezprostředně souvisí ustanovení, aby zaměstnanec nepožíval alkoholické nápoje a nezneužíval jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele avpracovní době i mimo tato pracoviště, nenastupoval pod jejich vlivem do práce.
Zaměstnanec pod vlivem alkoholu má ve většině případů sníženou reaktivitu a není schopen správně zhodnotit hrozící nebezpečí a svým jednáním značně zvyšuje rizikový faktor.
V horším případě se zaměstnanec dostane do určitého stupně euforie a svým jednáním může ohrozit i ostatní zaměstnance.
Zaměstnavatel stanoví v pracovním řádu okruh zaměstnanců, kteří mají oprávnění kontrolovat ostatní zaměstnance, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.
Zaměstnanec je povinen se vyšetření podrobit (ZP §135 odst. 2 písm. f).
Celou problematiku doplňuje další právní ustanovení:
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, § 30 odst. 1 písm. ch):
Přestupku se dopustí ten, kdo při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek, se odmítne podrobit dechové zkoušce nebo, byla-li dechová zkouška pozitivní, se odmítne podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ač to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.
Za tento přestupek lze uložit pokutu až 15 000 Kč a zákaz činnosti po dobu dvou let.
Trestní zákon (§ 201, § 201a) říká, že požívání alkoholu může být i trestným činem.
Podrobit se vyšetření, které provádí zaměstnavatel nebo příslušný orgán státní správy, aby zjistili, zda zaměstnanci nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek; dechovou zkoušku je oprávněn provádět vedoucí pracovník apověřený pracovník (BOZP). Pokud se zaměstnanec odmítne podrobit dechové zkoušce, je požití alkoholu bráno jako prokázáné.