Zaměstnávání cizinců

Zaměstnávání cizinců v České republice je upraveno zákonem č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 odst. 2, 4 citovaného zákona mohou být cizinci nebo osoby bez státní příslušnosti přijati do zaměstnání jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k pobytu na území České republiky a vydáno povolení k zaměstnání. V ustanovení § 19 odst. 3 citovaného zákona je vyjádřena podmínka, která zaměstnavateli ukládá dát přednost občanu České republiky, zejména uchazeči o zaměstnání. K zaměstnávání cizinců Česká republika začala uzavírat dvoustranné mezinárodní smlouvy.
V případě, že Česká republika nemá ve věci uzavřenou mezinárodní smlouvu o vzájemném zaměstnávání občanů, posuzují se otázky na úseku pracovněprávní problematiky podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. V zásadě se právní poměry a pracovní smlouvy řídí právem místa, kde cizinec vykonává práci. Pracovní poměry zaměstnanců dopravních podniků se řídí u dopravy železniční a silniční právem sídla podniku, u dopravy říční a letecké právem místa registrace a u dopravy námořní právem státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.